Zadání bylo stručné – zdraví. Vymyslet a zrealizovat od pondělí do neděle. Ale jak zachytit zdraví…?
V pondělí a v úterý se začaly objevovat fotografie léků a zdravotnických pomůcek, jenže to není cesta, kterou bych se chtěl vydat. Pilulky pro mě symbolizují nemoc, ne zdraví. Co třeba sport? Ano, sportovec je jistě zdravý člověk, alespoň dokud to své sportování nepovýší na vrcholovou úroveň. Máme tu atletický oddíl – ladné křivky, napjaté svaly, pohyb zastavený v oku lahodící póze – koneckonců Diskobolos dodnes patří k nejznámějším sochám. A nelpěl bych ani na disku, spokojil bych se s oštěpařkou, skokankou nebo i s běžkyní. Ale nechtělo se mi ten den rušit trénink, vysvětlovat, k čemu fotografii potřebuju a tak vůbec.
Další nápad jsem dostal ve středu, cestou na poštu. Člověk, který se zbavil své nemoci, je přece zdravý. A kde se člověk nejsnáze uzdraví? V lázních! A které jsou nejproslulejší lázně? Lurdy se svými zázračnými prameny! Člověk tam přichází o berlích nebo ho přivážejí na vozíku, a když lázně opouští, vykračuje si po svých a pěkně zvesela. Nezřídka si i povyskočí a radostí zavýskne, nenáviděné berle odhodí do příkopu, invalidní vozík zanechá bez výčitek ve škarpě. Jo jo, to by šlo, berle mám ve sklepě, ty se budou povalovat u cesty, v pozadí proti obloze silueta postavy v radostném výskoku, a že opouští Lurdy bude patrné z dopravní značky konec obce.
Kompozici snímku jsem měl nahrubo rozmyšlenou, ale hledání vhodné lokality zabralo nějaký čas, nakonec jsem vybral Lhotku, silnici směrem na Vráž. Berle jsem opřel o značku, přišlo mi to lepší než pohozené u cesty. Fotil jsem ze stativu pomocí samospouště, nastavil jsem deset snímků se zpožděním 10s. Zaostřil jsem vždy na lahvev s vodou v místě, kde budu vyskakovat radostí. Půl hodiny čistého času jsem běhal od stativu na místo výskoku a zpět, pokaždé jsem prohlédl nafocené snímky a poopravil místo a způsob výskoku. Nejvíc práce dalo zachytit siluetu postavy dobře čitelnou a patřičně rozjásanou, dlouhé rukávy by byly lepší, paže by nesplývaly s pozadím. Celkem jsem zaznamenal 96 snímků, ten nejlepší jsem ještě drobně ořízl, vyretušoval silnou větev stromu v pozadí, protože to vypadalo, že se na ní houpám jako orangutan, přepsal jsem Lhotku na Lourdes, no a tady je výsledek. Mimochodem – na nápis jsem použil font Bahnschrift Semi-Bold, je velmi podobný originálu.
