Pokusím se alespoň heslovitě zmínit důležité momenty na své cestě k fotografii. Bez nároku na úplnost, přesnost a objektivitu.
1980 – V knihovně jsem objevil knížku Ludvíka Součka Speciální fotografické techniky a vrhl jsem se na fotomontáže. Krátce, zato intenzivně. Z této doby pamatuji snímek, kde si tatík sám sobě zapaluje cigaretu. Všechno v temné komoře, počítače byly v plenkách a u nás už vůbec nebyly dostupné.
V mezidobí fotografuji se střídavou intenzitou, pro rodinné album i pracovní užití.
2010 – Přihlásil jsem se do pěveckého kroužku a o něco později do divadelního, fotím zpěvačky a ochotnice při zkoušce a vůbec všechno, co mi přijde pod ruku a před objektiv.
2014 – První aranžovaná fotografie. Začátečnické štěstí – fotografie se líbí modelce a modelka se zase líbí mně.
2016 – Začínám navštěvovat galerie a výstavy. Zkouším první akt podle malby Josefa Čapka. Mistře, do té polohy, co máte na obraze, opravdu není možné ruce zkroutit! Později zjišťuji, že Josef Čapek je představitelem českého kubismu.
2018 – Celosvětová finanční krize. Šetřím, nejvíce na kostýmech. Fotím akt inspirovaný snímkem Demi Moore od Annie Leibovitz. První, na který se snad dá koukat. Navzdory krizi si konečně kupuji zrcadlovku.
2019 – Rozšiřuji vybavení domácího ateliéru. Fotografie postupně přestává být záznamem reality a stává se stále více výtvarným počinem.
2020 – Fotomaratón, který se nekonal. Jeden ze stěžejních milníků, proto se rozepíši podrobněji. Fotomaratón je soutěž fotografů, jejichž úkolem je během pěti hodin vyfotit pět snímků na pět vylosovaných témat, snímky poté zhodnotí odborná porota. Jedu tedy do Brna, mám domluvenou kámošku, modelku a průvodkyni v jedné osobě, na zádech foťák, všechny objektivy, stativ a v podpaží odraznou desku. Teprve na místě zjišťuji, že tento rok se maratón pořádá on-line a že informace na webu se vztahují k loňskému roku. No co už včíl, valíme teda aspoň na Prýgl vyvětrat kostru. Jako důležitý vedlejší efekt výletu objevuji FB skupinu 52 fototýdnů. Jak název napovídá, každý týden je zveřejněno zadání, fotku je třeba dokončit do následující neděle. Skvělé, jednak není čas na prokrastinaci, ale hlavně je tu zpětná vazba od pokročilých fotografů. Čím složitější fotku si vymyslím, tím intenzivněji na ní musím pracovat, abych vše stihl v termínu. Nezřídka dokončuji v neděli v noci, ale baví mě to. A díky různorodým zadáním si osahám i vzdálenější témata.
2021 – Koná se odložený Fotoblázinec, vystavuji zde několik aktů a stylizovaný portrét, které odborná porota oceňuje třetím místem a Berounský fotoklub nabídkou členství. 52 fototýdnů mě stále baví, někdy víc, někdy méně. Ovšem skupina mě postupně pohlcuje natolik, že na jiné focení nemám čas ani energii. Ale vydržím do konce roku. Mám z této doby několik zdařilých fotografií, k jejichž realizaci bych se jinak nedostal.
2023 – První samostatná výstava v Krajské knihovně Karlovy Vary.
2023 – Fotoblázinec. Moje citace Duchampovy malby Akt sestupující se schodů se natolik zalíbila profesoru Pikousovi, že jsem obdržel první místo odborné poroty.
